Syndrom zavrženého rodiče

Rozvod není nikdy příjemnou záležitostí a jedná se o jedno z nejnáročnějších období v životě. Obzvláště pak pokud máte nezletilé děti, jejichž péči a výživu je třeba upravit. Tam se už nejedná jenom o ty dva, kteří se rozcházejí či rozvádějí, ale především také o jejich děti. Rozvod může v mnoha případech působit jako ventil vzájemných neshod a křivd, které se v průběhu vztahu nahromadily, jakož i spouštěč vzájemné nenávisti a bojů, ke kterým mohou být jako jeden z nástrojů (i nevědomky) využívány právě děti. Proto není syndrom zavrženého rodiče nic neobvyklého a v nezřídka kdy se s ním, v různých formách a intenzitách setkáváme.

Syndrom zavrženého rodiče aneb neuvědomělé poškozování dítěte

Bohužel se v některých případech stává, že jeden z rodičů, většinou ten, který má dítě v péči, začne potomka manipulovat a navádět proti tomu druhému, omezovat jejich setkávání, komentovat počínání druhého rodiče a postupně zapřičiňovat nenávist vůči němu. Někteří rodiče si však neuvědomují, jak moc svému dítěti vytvářením syndromu zavrženého rodiče škodí.

Co je syndrom zavrženého rodiče?

Termín syndrom zavrženého rodiče vytvořil americký psychiatr Richard. A. Gardner, který ho definoval jako poruchu projevující se tak, že dítě neustále a neodůvodněně zlehčuje a uráží jednoho z rodičů. 

Spočívá v odmítání rodiče, který se vůči dítěti nijak výrazně neprovinil. Téměř výhradně jde o důsledek rozvodového boje a ne tak úplně uvědomované pomsty.

Projevy syndromu zavrženého rodiče

• kampaň za degradaci druhého rodiče - dítě projevuje nenávist vůči druhému rodiči
• slabé, neodůvodněné nebo absurdní zdůvodňování nenávisti vůči jednomu z rodičů - při bližším rozhovoru však dítě není schopno svůj postoj dostatečně a logicky odůvodnit
• nepřítomnost ambivalence - jednoho rodiče vnímá jako dokonalého, druhého jako špatného
• fenomén nezávislého názoru - dítě samo od sebe nechce k druhému rodiči
• reflexivní podpora ,,programujícího rodiče” - v přítomnosti obou rodičů dítě podporuje názor programujícího rodiče
• nepřítomnost pocitu viny - dítě za své chování necítí výčitky, má pocit, že jedná správně
• tzv. vypůjčené scénáře - děti často “papouškují” názory programujícího rodiče, kterým mnohdy ani sami nerozumí
• rozšíření nepřátelství na další členy rodiny zavrženého rodiče

Forma psychického týrání

Syndrom zavrženého rodiče způsobí odklon dítěte od jeho dosavadních zkušeností s oběma rodiči, které dosud vnímalo stejně. U dítěte se vytvoří vzor - jeden rodič dobrý, druhý zlý - toto názorové vnímání si pak udržuje trvale. Pokud dítě psychicky a emočně přijde o jednoho z rodičů, protože mu ten druhý namluví, že ho táta nebo máma nemají rádi či o něj nestojí, jde o takzvané “vymytí mozku”, které spadá do psychického týrání.

Jak to řešit?

Z právnického pohledu není pochyb o tom, že manipulace programujícího rodiče odporuje celé řadě zákonů a je v naprostém rozporu se zájmem dítěte. Právní posouzení nebývá tak složité, problémem je spíše prokázání manipulace a volba vhodného postupu. Měl by být takový, aby byl napraven vztah mezi dítětem a zavrženým rodičem, ale zároveň dítě nebylo vystaveno necitlivému řešení, které by mu mohlo psychicky uškodit.

Máte otázky nebo se vás tato situace přímo dotýká?

Neváhejte nás kontaktovat, jsme tu pro vás.